Léto už fičí na plné obrátky a my s ním

My, co máme tu úchylku, si na všechno dělat seznamy, si samozřejmě děláme i seznam, co podnikneme o prázdninách.

Kdoví, co z toho stihneme. Protože se určitě objeví spousta věcí, které vůbec na seznamu nejsou a budou strašně zábavné a my si je parádně užijeme a na nějaký seznam budeme z vysoka ...

Ale konec řečí, léto už se rozjíždí...

1. postavíme na zahradě stan a strávíme s kolouchama pár nocí ve stanu.... aspoň jednu.

2. vyrazíme k moři a letos luxusně už podruhé. 

3. vyrobíme domácí zmrzky, protože proč by jinak babička nakoupila ty ikeácký nanukový udělátka.

4. skoukneme všechny díly Vinnetoua a Poklad na stříbrném jezeře. už jsme na tom začali pracovat. a padají hlášky typu: Nšoči by nemohla držet Old Shatterhanda v náručí, kdyby umíral, protože je větší a ona by ho neudržela. 

5. budeme opékat buřty. letos už se poštěstilo dvakrát a dvakrát nám do toho pěkně pršelo, protože komu by se chtělo být u ohně, když je vedro.

6. ty skvrny od jahod, čokoládové zmrzliny a podobných neřádů, co nejdou vyprat, nám vůbec nevadí. poskvrněný textil pokreslíme a porazítkujeme. a navíc s mýma fintilkama můžeme udělat pořádnou fashion show.

7. bublifuk bude v plné pohotovosti. a třeba by se zadařily i velké bubliny.

8. piknik v létě je must. plánujeme nakoupit si dobroty v Javánce a vyvalit se do Grébovky.

9. užiju si týden s kamarádkama a kolouchové se zase po roce uvidí s ostatníma kolouchama. nejlepší terapie, co znám. chtělo by to aspoň dvakrát ročně;-) 

10. až budou kolouchové s babi a dědou, pořádně uklidím celý kvartýr. chtěla jsem nechat i vymalovat, ale to by se za ty dva dny, co na to mám, asi nestihlo. počká to do září.

11. budeme objíždět hrady a zámky. přípravu v žádném případě nezanedbáváme a pravidelně čteme Tajemné hrady a zámky od Lucie Seifertové.

12. uspořádám pro kolouchy pořádnej scavenger hunt. že nevíte, co to je? to nevadí, hlavně, že najdete všechno, co dostanete za úkol.

13. budeme mastit deskové hry od Lucie Ernestové a obávám se, že je do konce léta prošoupeme.

14. nasbíráme kameny a až bude pršet, zalezeme do chalupy a budeme na ně malovat. trénink z Velikonoc máme.

15. lehneme si na záda a budeme pozorovat mraky. a hele támhleten vypadá jako pes. vidíš?

16. vypilujeme plavecký styl. a třeba i na konci léta kolouch slavnostně zahodí rukávky.

17. přejíme se letního ovoce: třešně, meruňky, borůvky, angrešt, maliny, rybíz nebo náš milovaný meloun.

18. ochutnáme všechny dobroty a vyrazíme do všech podniků (viz můj post Foodie plans), o kterých jsem četla, a nutně je musím vyzkoušet. a kromě toho ještě ta spousta neplánovaných akcí jako třeba Street Food Festival na Nákladovém nádraží. 

19. rozchodíme koloucha mladšího, aby s námi na podzim mohla vymetat všechny louže.

20. kolouch starší bude všechno fotit svým narozeninovým foťákem.

21. uspořádáme velkou rodinnou oslavu pod záminku narozenin našich kolouchů. budeme do sebe lámat piva, cpát se řízkama a v noci za zvuku kytar kvílet teskně hučí.

propršené dny, které v létě vždycky přijdou, prokraftíme, až nám papír, nůžky a lepidlo polezou ušima. a co že to mé olšové ruce budou s nebohými "budeme něco tvořit, mami" dětmi vyrábět?

22. zkusíme tuhle přírodní fashion show. nakreslit panenku a panáčka a vystřihnout je zvládnu.

23. využijeme sílu slunečních paprsků a necháme si něco natisknout.

24. z krabice si vyrobíme parádní náhrdelníky.

25. rozšíříme kolekci našich pohádkových masek. co třeba červená karkulka nebo snad sedmero krkavců? 

26. u pokusu s tajícím ledem se pěkne zchladíme. myslím, že přidám i skleničku s bílým střikem.

27. luxusní květinové obličeje budou výzva, ale my holky šikovný ji pokoříme.

28. budu si číst a budu číst.

29. budeme se ládovat zmrzlinou a popíjet ledové kávičky...

30. navzdory mé hrůze z klíšťat vyrazíme do lesa na houby. 

Huráá! Já už se tak strašně těším:-)

Chlapi na mateřské/Dads on parental leave

Napadlo vás někdy jaké by to bylo, kdyby na rodičovské dovolené zůstal chlap? Nebo je ten váš s dětmi doma a vás by zajímalo, co se doma děje, když se za vámi ráno zavřou dveře?

Švédský fotograf Johan Bävman nafotil sérii fotografií s názvem "Swedish Dads" (Švédští tátové). Ve Švédsku mají rodiče nárok na celkem 480 dní placené rodičovské dovolené, z nichž 60 dní si musí vybrat otec, jinak jsou ztracené.

Bävman vymyslel tento projekt, když on sám zůstal doma se synem a zjišťoval, proč muži zůstali doma s dětmi a co jim to přináší.

Johan (38, Product Developer) byl na rodičovské dovolené 9 měsíců s každým ze svých tří dětí, stejně jako jeho partnerka. Říká, že finanční ztráta způsobená tím, že šel na rodičovskou, za to určitě stála. Jako táta získal důvěru, porozumění vůči své partnerce a silnější vazby k dětem.

Ola (41, nákupčí) je na rodičovské dovolené se synem Gustavem 8 měsíců. Podle něj by měl stát poskytovat lepší informace ohledně výhod, které přináší rodičovská dovolená oběma rodičům. Tvrdí, že je to skutečný dar mít možnost vytvořit si s dětmi tak silné emoční vazby. A rodičovskou si podle něj musíte zkusit, abyste věděli, co ztrácíte, když se rozhodnete pracovat.

Ingemar (37, IT Consultant) je na rodičovské dovolené 9 měsíců s ročním synem. Předtím byl také 9 měsíců na rodičovské dovolené se starším synem. Říká, že to pro něj bylo jednoduché rozhodnutí jít na rodičovskou. I když v jeho zaměstnání dominují muži, zaměstnavatel ho podporoval, aby si vzal rodičovskou dovolenou. Říká, že být dobrý rodič také znamená vypořádat se s každodenními povinnostmi a výzvami. Rodičovská dovolená mu přinesla mnoho štěstí a lepší porozumění potřebám svých  dětí.

Chcete-li si prohlédnout všechny fotky a přečíst si, co si tátové na rodičovské myslí, což vám vřele doporučuji, zkuste stránku samotného fotografa.

Švédsko je považováno za zemi rovných příležitostí. Ale ani tam se otcové nepodílejí rovnoměrně na péči o děti. Tuto možnost využívá jen 12% mužů. Podle dostupných informací si v České republice o rodičovský příspěvek zažádlo v loňském roce zhruba 5200 mužů.

Dads on parental leave

Have you ever thought how it would be if a man stayed on parental leave? Or is your partner on parental leave and you are curios, what is going home when you leave for work?

Swedish photographer Johan Bävman made a series of photographs called "Swedish Dads". Swedish parents are entitled to 480 days of paid parental leave of those, 60 days must by taken by the father otherwise they are lost.

Bävman made up this project while he was at home with his son. And he tries to find out why men stay at home with kids and what does it bring them.

Johan (38, Product Developer) and his partner share parental leave equally for their three children. Both took 9 months of parental leave with each child. He says that financial loss with him taking parental leave is worth every krona. He gained confidence as a dad to his kids and understanding for his partner and stronger ties to his children. 

Ola (41, Purchaser) is on leave with his son Gustav for 8 months. He thinks that state needs to provide better information regarding the advantages that parental leave gives both parents. According to him, it is a true gift to be allowed to create such strong emotional ties to your children. You have to experience parental leave to understand what you lose before you decide to work instead. 

Ingemar (37, IT Consultant) is currently on parental leave for 9 months with his 1-year old son. He was previously on leave for 9 months with his older son. He says that for him it was easy decision to take parental leave. Although his workplace is very male-dominant, his employer values family life and encouraged him to take parental leave. Being a good parent is also about dealing with the chores and challenges of daily life. Parental leave has given him a lot of happiness and a better understanding of his children's needs. 

If you want to see all the pictures and read what the fathers on parental leave think, which I highly recommend you, try the page of the photographer.

Sweden is considered to be a country of gender equality. But even there, fathers do not participate equally in child care. This option uses only 12% of men. According to available information in the Czech Republic 5 200 men applied for parental allowance last year.

Retro is not dead

Ať se mlaďoši smějou a svoje nejapný poznámky si strčí do kapsy. Já se na retro v Lidlu celkem těším. Už teď přemýšlím, jestli to mléko v pytlíku donesu domů nebo zažiji ten pocit, kdy vám něco stéká po noze a vy víte, že moč ani plodová voda to na 100% nebudou.

Gothaj je možná považovaný za salám chudých, ale já mám ty krásné vzpomínky z dětství, kdy jsme si s mámou koupily deset deka gothaje a snědly ho pěkně na ulici z papíru. Dělám to někdy i teď a kolouch baští se mnou.

Metro dezert je moje láska a i když se vždycky snažím nesežrat najednou všechny štráfky, nikdy se mi to nepodaří. Nedávno jsme diskutovali, proč se jmenuje Metro. A fakt na počest otevření první trasy metra v Praze v roce 1974 a od té doby se i vyrábí.

Když koukám na tu nabídku, tak kolouchům koupím rýžové burizony a budou mít i ty ochucené barevné. Kam se na to hrabou všechny ty zdravé dětské sušenky ze špaldové mouky;-)

Pedro, žvýkačka, která ztratila chuť po pěti žvýknutích, ale byla boží, protože jiná k dostání nebyla. V nabídce mi trochu chybí šumák nebo vitacit. Zrovna nedávno jsem Kocourovi vysvětlovala, že kdo nelízal Vitacit z dlaně, jako by nebyl.

Jak si to tak prohlížím, vyvolává to spoustu vzpomínek na lidi, místa, zážitky... Vlhnou mi oči, konec!

Retro is not dead

I don't care if the youngsters are laughing - they can keep their comments to themselves: I am looking forward to the retro offer in Lidl. I am already wondering whether I will safely bring home the milk in a plastic bag or if I will experience the feeling when a liquid is running down on your leg and you are 100% sure that it is neither urine nor amniotic fluid.

Gothaj might be know as salami for the poor, but I have only beautiful memories from my childhood when my mom would buy a hundred grams and we would eat it from the paper before we got home. Now I sometimes do it myself and my kid eats it with me.

Metro chocolate dessert is my love. I always try not to eat all the pieces at once but I am never successful. Recently we discussed why is it called Metro. It turns out that it was originally made for the opening of the first metro line in Prague in 1974.

When I look at the offer, I know that I will buy for my kids a bag of puffed rice and also the colorful flavored one. Something much better than all those super healthy kids cookies made from spelt flour;-)

Pedro, a chewing gum which lost its flavor after you chewed like 5 times. But it was cool, because there were no others. In the Lidl offer, I am missing šumák (sherbet) and vitacit. Only recently I explained to Kocour what was vitacit and that those who did not lick it from their palms were dead.

Going through the offer bring up lots of memories of people, places, experiences... My eyes are getting wet! The end.

Nej balící papír na dárky!/The best wrapping paper!

Moje babička si schovávala použité dárkové balící papíry. Možná proto, že dřív nebyl takový výběr a někdy bylo asi těžké sehnat před Vánocemi kromě dárků i samotný papír. Občas se stávalo, že někdo z nás dostal dárek, na kterém bylo napsané jeho jméno, ale po otevření se ukázalo, že přečetl jméno toho, kdo v tomto papíru dostal dárek loni. A stačilo jen pootočit a bylo tam jméno letošního obdarovaného. Všichni jsme věděli, že dárky rozbalujeme opatrně tak, abychom papír nepotrhali.

by Myyna

Nikdo z nás použité dárkové papíry neschraňuje, alespoň se k tomu veřejně nepřiznává. Ani já ne! Ale dneska udělám výjimku, protože dárkový balící papír od Myyny si prostě musím šetřit. Ale neschovám si ho na další dárek, ale vezmu pastelky a to ovocíčko si pěkně vybarvím. Něco, co mě strašně láká od té doby, co Myyna ukázala první náčrt.

A zvědavci, kteří chtějí vědět, co se skrývá v balíčku, se to dozví už brzy;-)

The best wrapping paper!

My grandma always kept wrapping paper from gifts. Maybe because back then there was not such a wide selection of the wrapping paper, and sometimes it was difficult to find not only the Xmas presents but also the paper to wrap them. Occasionally someone from our family would unwrap a present with his name on it, only to discover that this wrapping contained his gift last year. Turning the gift over would reveal the person for whom it was intended this year. And we all knew that when unwrapping the gifts we had to be careful not to destroy the paper. 

by Myyna

No one keeps used wrapping paper nowadays, or at least does not admit it publicly. Not even me! But I will make an exception today, because I will be saving this wrapping paper by Myyna. I am not planning to save it for next present but instead will take some crayons and color in all the fruit. This is something I have been looking forward to since Myyna published the first draft.

 

And for all of you who want to know what was the gift inside the wrapping, be patient and I will tell you soon;-)

Pomalé rodičovství/Slow parenting

Většinu času nikam s kolouchama nespěcháme. Za ty roky jsem schopná celkem úspěšně odhadnout, jak dlouho nám bude trvat vykopat se z domu včetně jednoho až dvou převlečení nás všech tří - jsme totiž ženské;-) a kontroly, zda máme plyšáka, který má tu čest s námi vyrazit ven a pitíčka a mňamičky, telefon atd.

Cestou ze školky na hřiště, na zmrzlinu, na nákup nebo třeba na poštu nás opravdu nic nehoní. Ani s návratem domů skoro nikdy nechvátáme.

Ale kolikrát řeknu: Ello, pojď! Dělej! Honem! A kolikrát z toho je to opravdu opodstatněná pobídka. Když se nad tím zamyslím, tak možná při přecházení ulice, kdy zelená trvá asi 5 vteřin. Podvědomě jsem tušila, že to asi není úplně OK. A pak jsem si přečetla článek v Boston Globe o tzv. pomalém rodičovství (slow parenting) a rozhodla se zkusit to změnit. Bude to těžké, zvyk je železná košile. Ale budu se snažit o stošest.

Kolouchové mají svoje tempíčko a já zase svoje. Proč se tedy někdy nepřizpůsobím já jim. Půjdu pomalu jako oni s čistou hlavou a nebudu přemýšlet, co všechno ještě musím udělat, až přijdeme domů. Jen tak se budeme společně courat, budu si užívat, jak jsou šťastné a bezstarostné. 

Slow parenting

Most of the time the girls and I are not in hurry. After few years I am able to pretty accurately estimate how much time we need to get out of the house, taking into account one or two changes of clothes for all three of us (we are women;-),  and making sure we have the toy that is privileged to join us and the drinks and the snacks and the phone, etc. 

 

There is really nothing that needs to hurry us up when going from the kindergarten to the playground, for an ice cream, shopping or maybe to the post office. We do not even need to hurry when going home. 

 

But how many times do I say: "Ella, come on! Hurry up! Quickly!"? And how many times is it really a justifiable command? When I think about it then perhaps only when we are crossing the street where the green light lasts approx. 5 seconds. Already, I unconsciously had a feeling that is not OK. And then I read an article in the Boston Globe about slow parenting and I decided to try to change myself. It will be difficult - old habits die hard. But I will try really hard. 

 

Kids have their own pace and I have my own. Why do I not adapt to theirs? I will go slowly like them, clearheaded and I will not think of everything I have to do at home. We will just wander around together and I will enjoy how happy and carefree they are. 

Co mě nadchlo tento týden/What I liked this week

Každý týden se s vámi podělím o to, co mě nadchlo nejen na vycházkách s kočárem a při brouzdání na netu. 

Tenhle rodinný portrét vysmahla Ella jen tak v úterý před večeří. Nádhera, už visí v rámu!

Kreys family

Vinohradský pavilon

Dobré pivo (Vinohradská 11, Vinohradská 12, Jantarová 13), výborné jídlo, milá obsluha. Nekuřácké prostředí. Skvělé místo na pivo s kamarádama, dát si večeři nebo jen nějakou chuťovečku k pívu i víkendový oběd s kolouchama. Určitě místo, kam posílám zahraniční návštěvníky ochutnat českou kuchyni a dobré pivo za normální ceny. 

A tyhle krásky stály na baru. Prodává je Bartida a ještě spoustu dalšího dobrého pití. Už si nemusím lámat hlavu s dárkem pro ty, co si dávaj kafe s kuřetem;-)

Při nedělní vychajdě po Vinohradech jsem objevila Shit Happens Porcelain studio.
Jejich postoj je mi velmi blízký:
"Shit Happens je životní postoj a terapie zároveň. Každý rok pro vás chceme zpracovat jedno hov*no, se kterým se musíme všichni potýkat."

Moc se mi líbí tyhle hrnečky.

Tuhle sukni chci!

sukně s mravencema

Every week I want to share with you new things I discovered not only when walking with the stroller or surfing the net. 

Ella drew this family portrait before dinner on Tuesday. Beautiful - it is already framed and hanging on the wall!

Kreys family

Vinohradský pavilon

Good beer (Vinohradská 11, Vinohradská 12, Jantarová 13), delicious food, nice service. Non-smoking place. Great place to go for beers with friends, to have a dinner or something small or even a weekend lunch with the family. Definitely a place where I will take our foreign visitors to try Czech cuisine and good beer and pay normal prices. 

And these beauties were standing on the bar. Bartida sells them and more good drinks. Great gift for those who like to pour Vaječňák into their coffees. 

On a Sunday walk in Vinohrady I discovered Shit Happens Porcelain studio.

Their attitude is very close to mine: "Shit Happens is both a life attitude and a therapy. Every year, we would like to elaborate for you one sh*t we all have to tackle with."

I like these cups a lot.

I want this skirt!

Skirt with ants

Řecká abeceda

All inclusive. Alespoň jednou v životě jsem to chtěla vyzkoušet, i přes to, jak vypadali moji rodičové drazí po dvou týdnech v Dominikáně. Krásně opálení, odpočatí a s 10 kilama navíc. Vyzkoušeli jsme to a je to zabiják, zkouška silné vůle, kdy se Tibor Obžera chcechtá za každým rohem. A člověk se vlastně začne těšit na pocit hladu.

Bazén. Krásně se na tu modrou nádheru kouká a občas jsme se tam zašli i smočit. Ale jeli jsme k moři a tak nám přišlo zbytečné trávit u bazénu celé dny. To jsme si mohli koupit lístek na tramvaj a jet do Podolí. Jsou tu ale lidé, kteří se k moři ani nejdou podívat a celý den proleží u bazénu. 

Cvičení. Zahlédla jsem poskakující dámy v bazénu, kterým na břehu předcvičovala slečna. Pak jsem si na tabuli cestou k baru přečetla, že každý den v 11 je jóga nebo pilates a od 12 aquaerobic. A vlastně proč si nezacvičit a nezahnat alespoň na malinkou chvíli výčitky, že tu žeru jako prase. A pak už se mi Kocour chechtal ze břehu, když jsem zběsile poskakovala ve vodě. My first aqua aerobic class ever.

Češi jsme tu jenom my 4, když počítám za Čecha i Kocoura. A někdy také recepční Lenka, která tu kroutí už 6. sezónu a Miro člen animačního týmu. Někdy by se v té záplavě východních Němců a Anglánů nějaký ten krajan hodil.

Dětské disco alias Kinder disko. Zase jsem si uvědomila, co všechno pro svoje kolouchy neudělám. Líbí se ti to? No problema, budeme tam chodit každý večer. Ein, zwei, drei Musika nám bude v uších znít ještě dlouho a ty trsající matky na pódiu a některé otce vidím, když zavřu oči.

Emporios je malá vesnička v horách na ostrově Nisyros. Dnes v ní žijí jen 4 rodiny, což mi trochu připomnělo Bullerbyn. Vím, tam byly statky tři. Tady je domů mnohem více a v nedávné době byla celá vesnice zrekonstruována. Ty čtyři rodiny si kromě úžasných výhledů na moře nebo na kráter sopky, užívají také jeskyni, která díky termálním pramenům slouží jako přírodní sauna. 

Frappé miluji! Měla jsem alespoň jedno denně a už teď vím, že léto 2015 se ponese ve znamení Frappé. Není to nic těžkého, alespoň to tak nevypadalo. Trochu vody asi tak na šířku prstu, lžička nescafé. Rozmixovat pěkně dotuha, přidat led, dolít vodu a přidat trochu mléka, protože já ho piji na žízeň hořké.

Hotel. Jsme se nějak pomýlili a mysleli si, že jedeme do hotelu se 13 bazény. Ale nakonec ten jeden bohatě stačil. A rozdíl na pláži mezi čtyř a pětihvězdou? Mladší, štíhlejší a místo knížek měli čtečky.

Internet. Wifi na pokoji ani nestojí za řeč. Jediné místo, kde se dají checknout maily, je hotelová lobby. Tak aspoň jednou denně napsat domů, že vše OK. Ale je to paráda nebýt online. Neviset na fb nebo pinterestu a nestresovat se tím, co se děje ve světě.

Jména. Ženská řecká jména jsou nej. Jsou romantická, něžná a cool. Posuďte sami: Nektaria, Florentia, Dimitra, Pinelopi, Soula, Nertia, Vasiliki. Kdybych měla třetí děvče, vím, kde se inspirovat.

Koktejly. Nejsme žádné fajnovky, ale koktejl z nejlevnějšího alkáče, který pálí někde v horách, a pomerančového koncentrátu prostě nestál za to.

Letadla. Ano občas nad hotelem přeletělo letadlo. Asi proto, že letiště je vzdálené jen 15 minut autem. Podle některých recenzí na tripadvisoru by důvěřivý čtenář mohl nabýt dojem, že hotel leží u ranveje na JFK nebo Heathrow. Ale bylo to příjemné zpestření a navíc, kdy uvidíte břicho letadla pěkne zblízka? 

Móda. Kapitola sama o sobě. V Hello, OK! nebo People píšou jaký outfit si pořídit na dovolenou k moři. A pak hurá do Primarku nebo Topshopu a naplnit kufry. Některé modely jsou hrůzné. Dvě 65 leté Anglánky ve stejných šortkových overalech, které odkrývaly jejich křečáky až na zadku, hned po ránu u snídaně byly hodně přes čáru.

Nuda. Nedokážu si představit nebýt tu s dětmi. Jen já a on. 24 hodin 7 dní v místě, kde není třeba nic řešit, o nic se starat. Možná padne pár otázek Půjdeme už na pláž? Pivo? Oběd? Večeře? A možná i dobrou noc...

Obsluha byla velmi milá a profi. Je to tím, že je teplo, modrá obloha a slunce? Všichni jsou usměvaví, pozdraví, poděkují. Číšníci, servírky, pokojské, manažeři, recepční i slečna Anna, co celou sezónu smaží ráno palačinky a volská oka a večer steaky. Bude mi to v Čechách zase trochu chybět, že kamkoli vejdu, jsem většinou já ten, kdo pozdraví první a poděkuje a při odchodu řekne nashledanou. Navíc Řekové milují děti, hlavně mimina a batolata. Malý kolouch si zvykl na každodenní pozornost, úsměvy no prostě na rozplývání se od kohokoli, kdo se k ní přiblíží a teď se hlasitě dožaduje své dávky pozornosti od kohokoli, kdo je na dohled.

Pitný režim. Je důležité dodržovat pitný režim zejména v letních měsících. Po dvou ranních kávách následovala dvě pivka u bazénu (tady je čepují do malých kelímků) nebo na pláži před obědem. K obědu dvojčička vínka. Jedno frappíčko na začátku poledního klidu a druhé po spaní. Pivíčko či dvě v pozdním odpoledni na pláži. Před večeří koktejl. K večeři dvojčička a pak na balkóně, když už smečka zalehla půlitřík vínka nebo dvě píva.

Rakovina. Díky všem těm nezdravě opáleným a vysušeným tělům, která buď nikdy neslyšela o tom, že nadměrné slunění způsobuje rakovinu kůže nebo jsou tu za peníze výzkumu rakoviny jako pokusní králíci, nás nutilo k tomu se na stará kolena mazat 30 (Kolouchové bez debat 50+).

Slipové plavky. Možná se v nich váša táta zamlada proháněl po pláži na Rujáně nebo u Balatonu. Pak přišla móda plavek bermudového typu a naštěstí u nich většina chlapů zůstala. Myslela bych, že slipové plavky jsou dead. Ale kdepak! Východoněmecká gerontologická společnost mě přesvědčila o tom, že slipové plavky jsou back. Otázkou zůstává zda śe svezly na módní vlně retro, vintage nebo jen Juergen či Udo při balení houkl na manželku, kde má plavky, co mu koupila, když jeli v 88 na Balaton?!

Tleskání.  Těsně než dosedlo letadlo na ranvej mě napadlo: Nezatleskají. Už to nikdo nedělá. Ale jasně, že většina plácala, jak když jsme právě přežili let 93.

Učení a umění. Hned první den nás kolouch překvapil, když jen tak vysmahla tenhle parádní 3D obraz. Co na tom, že použila i vajgly, co našla na pláži. A podle Komenského hesla škola hrou jsme s kolouchem trénovaly v mokrém písku písmena, čísla a tvary. 

Výlet. Abysme se neplácali celý týden v hotelu, půjčili jsme si auto a vyrazili prozkoumat starořecké památky. Výlet neměl dlouhého trvání. Přejeli jsme hory na druhou stranu ostrova a tam se poblil první kolouch. Usnul a za chvíli se poblil druhý kolouch. A tak hurá zpátky do hotelu. 

WC. Jak připomněla delegátka hned po příletu, v Řecku se stále nic nezměnilo. Úzké odpadové trubky, takže toaleťák pěkně do koše vedle. Uáááá. Snažím se, ale aspoň dvakrát denně zapomenu. Zvyk je železná košile.

Zábava, kterou má na starosti animační tým. Holky a kluci z různách evropských zemí (Italové, Slovinka, Miro z ČR). Obdivuji, že se někdo dobrovolně rozhodne pro takový job. Jasně 5 měsíců na slunci, u moře, v cizí zemi, noví lidé. Ale musí někoho bavit a navíc vypadat, že je to baví. Teď na začátku sezóny jim to zatím šlo.