All inclusive. Alespoň jednou v životě jsem to chtěla vyzkoušet, i přes to, jak vypadali moji rodičové drazí po dvou týdnech v Dominikáně. Krásně opálení, odpočatí a s 10 kilama navíc. Vyzkoušeli jsme to a je to zabiják, zkouška silné vůle, kdy se Tibor Obžera chcechtá za každým rohem. A člověk se vlastně začne těšit na pocit hladu.
Bazén. Krásně se na tu modrou nádheru kouká a občas jsme se tam zašli i smočit. Ale jeli jsme k moři a tak nám přišlo zbytečné trávit u bazénu celé dny. To jsme si mohli koupit lístek na tramvaj a jet do Podolí. Jsou tu ale lidé, kteří se k moři ani nejdou podívat a celý den proleží u bazénu.
Cvičení. Zahlédla jsem poskakující dámy v bazénu, kterým na břehu předcvičovala slečna. Pak jsem si na tabuli cestou k baru přečetla, že každý den v 11 je jóga nebo pilates a od 12 aquaerobic. A vlastně proč si nezacvičit a nezahnat alespoň na malinkou chvíli výčitky, že tu žeru jako prase. A pak už se mi Kocour chechtal ze břehu, když jsem zběsile poskakovala ve vodě. My first aqua aerobic class ever.
Češi jsme tu jenom my 4, když počítám za Čecha i Kocoura. A někdy také recepční Lenka, která tu kroutí už 6. sezónu a Miro člen animačního týmu. Někdy by se v té záplavě východních Němců a Anglánů nějaký ten krajan hodil.
Dětské disco alias Kinder disko. Zase jsem si uvědomila, co všechno pro svoje kolouchy neudělám. Líbí se ti to? No problema, budeme tam chodit každý večer. Ein, zwei, drei Musika nám bude v uších znít ještě dlouho a ty trsající matky na pódiu a některé otce vidím, když zavřu oči.
Emporios je malá vesnička v horách na ostrově Nisyros. Dnes v ní žijí jen 4 rodiny, což mi trochu připomnělo Bullerbyn. Vím, tam byly statky tři. Tady je domů mnohem více a v nedávné době byla celá vesnice zrekonstruována. Ty čtyři rodiny si kromě úžasných výhledů na moře nebo na kráter sopky, užívají také jeskyni, která díky termálním pramenům slouží jako přírodní sauna.
Frappé miluji! Měla jsem alespoň jedno denně a už teď vím, že léto 2015 se ponese ve znamení Frappé. Není to nic těžkého, alespoň to tak nevypadalo. Trochu vody asi tak na šířku prstu, lžička nescafé. Rozmixovat pěkně dotuha, přidat led, dolít vodu a přidat trochu mléka, protože já ho piji na žízeň hořké.
Hotel. Jsme se nějak pomýlili a mysleli si, že jedeme do hotelu se 13 bazény. Ale nakonec ten jeden bohatě stačil. A rozdíl na pláži mezi čtyř a pětihvězdou? Mladší, štíhlejší a místo knížek měli čtečky.
Internet. Wifi na pokoji ani nestojí za řeč. Jediné místo, kde se dají checknout maily, je hotelová lobby. Tak aspoň jednou denně napsat domů, že vše OK. Ale je to paráda nebýt online. Neviset na fb nebo pinterestu a nestresovat se tím, co se děje ve světě.
Jména. Ženská řecká jména jsou nej. Jsou romantická, něžná a cool. Posuďte sami: Nektaria, Florentia, Dimitra, Pinelopi, Soula, Nertia, Vasiliki. Kdybych měla třetí děvče, vím, kde se inspirovat.
Koktejly. Nejsme žádné fajnovky, ale koktejl z nejlevnějšího alkáče, který pálí někde v horách, a pomerančového koncentrátu prostě nestál za to.
Letadla. Ano občas nad hotelem přeletělo letadlo. Asi proto, že letiště je vzdálené jen 15 minut autem. Podle některých recenzí na tripadvisoru by důvěřivý čtenář mohl nabýt dojem, že hotel leží u ranveje na JFK nebo Heathrow. Ale bylo to příjemné zpestření a navíc, kdy uvidíte břicho letadla pěkne zblízka?
Móda. Kapitola sama o sobě. V Hello, OK! nebo People píšou jaký outfit si pořídit na dovolenou k moři. A pak hurá do Primarku nebo Topshopu a naplnit kufry. Některé modely jsou hrůzné. Dvě 65 leté Anglánky ve stejných šortkových overalech, které odkrývaly jejich křečáky až na zadku, hned po ránu u snídaně byly hodně přes čáru.
Nuda. Nedokážu si představit nebýt tu s dětmi. Jen já a on. 24 hodin 7 dní v místě, kde není třeba nic řešit, o nic se starat. Možná padne pár otázek Půjdeme už na pláž? Pivo? Oběd? Večeře? A možná i dobrou noc...
Obsluha byla velmi milá a profi. Je to tím, že je teplo, modrá obloha a slunce? Všichni jsou usměvaví, pozdraví, poděkují. Číšníci, servírky, pokojské, manažeři, recepční i slečna Anna, co celou sezónu smaží ráno palačinky a volská oka a večer steaky. Bude mi to v Čechách zase trochu chybět, že kamkoli vejdu, jsem většinou já ten, kdo pozdraví první a poděkuje a při odchodu řekne nashledanou. Navíc Řekové milují děti, hlavně mimina a batolata. Malý kolouch si zvykl na každodenní pozornost, úsměvy no prostě na rozplývání se od kohokoli, kdo se k ní přiblíží a teď se hlasitě dožaduje své dávky pozornosti od kohokoli, kdo je na dohled.
Pitný režim. Je důležité dodržovat pitný režim zejména v letních měsících. Po dvou ranních kávách následovala dvě pivka u bazénu (tady je čepují do malých kelímků) nebo na pláži před obědem. K obědu dvojčička vínka. Jedno frappíčko na začátku poledního klidu a druhé po spaní. Pivíčko či dvě v pozdním odpoledni na pláži. Před večeří koktejl. K večeři dvojčička a pak na balkóně, když už smečka zalehla půlitřík vínka nebo dvě píva.
Rakovina. Díky všem těm nezdravě opáleným a vysušeným tělům, která buď nikdy neslyšela o tom, že nadměrné slunění způsobuje rakovinu kůže nebo jsou tu za peníze výzkumu rakoviny jako pokusní králíci, nás nutilo k tomu se na stará kolena mazat 30 (Kolouchové bez debat 50+).
Slipové plavky. Možná se v nich váša táta zamlada proháněl po pláži na Rujáně nebo u Balatonu. Pak přišla móda plavek bermudového typu a naštěstí u nich většina chlapů zůstala. Myslela bych, že slipové plavky jsou dead. Ale kdepak! Východoněmecká gerontologická společnost mě přesvědčila o tom, že slipové plavky jsou back. Otázkou zůstává zda śe svezly na módní vlně retro, vintage nebo jen Juergen či Udo při balení houkl na manželku, kde má plavky, co mu koupila, když jeli v 88 na Balaton?!
Tleskání. Těsně než dosedlo letadlo na ranvej mě napadlo: Nezatleskají. Už to nikdo nedělá. Ale jasně, že většina plácala, jak když jsme právě přežili let 93.
Učení a umění. Hned první den nás kolouch překvapil, když jen tak vysmahla tenhle parádní 3D obraz. Co na tom, že použila i vajgly, co našla na pláži. A podle Komenského hesla škola hrou jsme s kolouchem trénovaly v mokrém písku písmena, čísla a tvary.
Výlet. Abysme se neplácali celý týden v hotelu, půjčili jsme si auto a vyrazili prozkoumat starořecké památky. Výlet neměl dlouhého trvání. Přejeli jsme hory na druhou stranu ostrova a tam se poblil první kolouch. Usnul a za chvíli se poblil druhý kolouch. A tak hurá zpátky do hotelu.
WC. Jak připomněla delegátka hned po příletu, v Řecku se stále nic nezměnilo. Úzké odpadové trubky, takže toaleťák pěkně do koše vedle. Uáááá. Snažím se, ale aspoň dvakrát denně zapomenu. Zvyk je železná košile.
Zábava, kterou má na starosti animační tým. Holky a kluci z různách evropských zemí (Italové, Slovinka, Miro z ČR). Obdivuji, že se někdo dobrovolně rozhodne pro takový job. Jasně 5 měsíců na slunci, u moře, v cizí zemi, noví lidé. Ale musí někoho bavit a navíc vypadat, že je to baví. Teď na začátku sezóny jim to zatím šlo.
